O autorovi
Dovolte, abych se v úvodu představil a napsal pár řádků o sobě a také o tom, proč vlastně vznikla tato rubrika. Tak tedy:
Jméno: Marek Patera
Věk: 40+
Stav: ženatý, tři děti
Povolání: celník
Stručný modelářský životopis: od první třídy základky vystřihovánky z ABC a sešitů Albatrosu, zároveň modelová železnice + tvorba vlastních staveb a krajiny. Po vojně příklon k „plastikům“. Okolo pětadvaceti návrat ke kořenům (tedy zpět k papíru), posledních deset let v tomto oboru pravidelná účast na výstavách a soutěžích. S příchodem potomků do správného věku opět navázán kontakt se světem modelové železnice. Od jara 2014 člen KŽM Kladno.
A teď proč jsem se odhodlal publikovat na tomto místě výsledky své práce. Je faktem, že pro většinu nejen železničních modelářů má stavba papírových modelů příchuť čehosi nedokonalého, pomíjivého či dokonce vyloženě dětinského, co jsme sice ve svých začátcích zkusili, ale co jsme na cestě do vyšších pater modelařiny záhy zavrhli a vracet se k tomu nemá cenu. Nikterak nezastírám, že mým cílem je aspoň trochu nabourat stereotypy, zakořeněné od doby, kdy se většina z nás potýkala s vystřihovánkami z ábíčka či sešitů z Albatrosu. Aby nedošlo k omylu, osobně se nepočítám ke skupině notorických patlalů (jak stavitelé papírových modelů sami sebe rádi titulují), kteří přísahají na 100% rovnoprávnost papíráků ve srovnání s klasickými kity - tedy modely z plastových stavebnic. Uznávám, že papírové modely mají své nevýhody. Kromě takříkajíc geneticky dané křehkosti (která však v případě staveb napevno zabudovaných do kolejiště nemusí být na závadu) jsou to především daleko větší nároky na pracnost a energii, kterou je potřeba vynaložit na to, aby se dosáhlo konečného výsledku. Pravdou také zůstává, že jsou věci, které se z papíru prostě věrohodně udělat nedají, například tvary kulaté nebo alespoň zaoblené ve více rovinách. Rozhodně nesdílím optimismus jisté firmy, která v polovině devadesátých let uváděla své papírové modely sloganem: Ve srovnání s plastem - devadesátiprocentní vzhled za desetiprocentní cenu! Pomineme-li skutečnost, že i v tomto případě byl skutečný poměr maximálně 50% (vzhled): 30% (cena), je neoddiskutovatelným faktem, že postavit za použití klasických postupů (tedy např. bez přebarvování či tmelení) z papíru dokonalou kopii letadla či auta je prakticky nemožné. Na druhou stranu právě v případě architektury, drážní nebo v okolí dráhy běžně se vyskytující, jsou šance na vytvoření autenticky vypadající zmenšené makety podstatně vyšší. Avšak stavba z papíru má i své nepřehlédnutelné výhody. Na první místě každého jistě napadne hledisko finanční. Pro v poslední době vydávané špičkové papírové modely vybavené např. laserově řezanými součástmi to pochopitelně tak úplně neplatí, stále ale zůstává pravdou, že cena papírových modelů je v porovnání s jejich plastovými „souputníky“ ve většině případů víc než slušná. To samé platí i v otázce vstupních nákladů, tedy prostředků na materiál, nářadí a vybavení. I tady mají „papíráci“ ve srovnání s „kitaři“ evidentní výhodu. Avšak tím hlavním, co alespoň mě na stavbě papírových modelů připadá nejlákavější, je možnost vlastní tvorby. Zatímco jen opravdu malé procento běžných „panelákových“ stavitelů je schopno od základu vyprodukovat vlastní a nikým jiným nevyráběný plastikový model, alespoň trochu slušně vypadající papírový domeček by měl dokázat navrhnout a postavit každý, kdo zvládl učivo geometrie pro šestou třídu základní školy! Budeme-li tedy zcela konkrétní - papírové modely nabízejí jedinečnou šanci zaplnit modelovou krajinu i něčím jiným, než jen stále stejnými domky z produkce bývalé NDR, které již víc jak čtyřicet let zaplevelují naše domácí i klubová kolejiště, přičemž jejich sortiment, přesnost a kvalita se za celou tu dobu v podstatě nezměnily, či téměř dokonalými ale pro mnohé astronomicky drahými výrobky dalších zahraničních i domácích firem.
Ve svém volném seriálu článků se tedy budu věnovat stavbě papírových modelů. Na prvním místě bych rád představil své výrobky, ať už postavené z běžně nabízené tvorby jiných autorů, nebo vlastnoručně zkonstruované. Přednost budou mít samozřejmě ty, které najdou své uplatnění na klubovém kolejišti. Časem by se však mohly objevit i jiné modely se vztahem k železniční a drážní problematice, stejně jako např. reportáže ze zajímavých akcí nebo recenze nově vydaných vystřihovánek. Pokud bude zájem, může dojít i na poradnu neboli sdílení fíglů a osobních zkušeností. Za jakékoli návrhy a reakce budu vděčný. A hlavně, pokud se najde někdo, kdo po přečtení některých mých článků dostane chuť alespoň zkusit obohatit své kolejiště i o jiné, než sériově vyráběné plastikové modely, pak rozhodně splnily svůj účel.
