Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme začínali...

Kapitola první začíná na jaře roku 2000, kdy pár nadšenců připravuje jízdu zvláštního vlaku z Prahy do Lán u příležitosti 150 let železniční tratě. Tehdy bylo do žst. Kladno přivezeno rozdělané kolejiště Martina Starého, které zde bylo vystaveno. Kolejiště fungovalo bezproblémově po celou dobu akce.

Od té doby začalo na dokončení kolejiště také pracovat několik dalších nadšenců z řad zaměstnanců ČD -  výpravčí Eduard Hladík, Markéta Maděryčová, Karel Jungman, Jana Hořejší, elektrikář Jan Jilma, strojvedoucí Jiří Kessler a jako "nedrážní" Josef Novák a jeho, přítelkyně Marta a další. Postupně byla nově dokončena velká část krajiny a od té doby bylo kolejiště v provozu na všech akcích, které pořádala kladenská železniční stanice za velké podpory bývalého přednosty pana Jindřicha Gronycha. Kolejiště se stalo lákadlem pro mnoho malých i velkých fandů železnice a nemělo nouzi o své obdivovatele.

Členská základna klubu se postupně rozrostla o další zájemce – Aleš Voráček, Jakub Jangl, Blahoslav Procházka a jeho vnuk Michal Kowalski, Vladimír Klusáček, Jindřich Kašpar, Jaroslav Holub a Jaroslav Palec.  

Po registrací klubu pod hlavičkou SMČR, ke které došlo začátkem roku 2002, přišli v dalších letech do klubu Vít Oppolzer, Oleg Kysel, Martin Nový, Jakub Douša a Vladimír Mach. Klubové akce se postupně rozrůstaly a začal chodit i modelářský „potěr.“

V listopadu 2008 klub musel opustit své prostory v žst. Kladno (dodnes je místo nevyužívané) a protože nebylo možné získat za adekvátních finančních podmínek nové místnosti, klub se postupně začal rozpadat. Při stěhování klubového kolejiště z žst. Kladno do SVČ Spirála Kladno a v červnu 2009, opět z finančních důvodů ze Spirály, došlo k jeho zničení tak, že již nebylo možné díly opravit. Současně se vynořila klasická Nerudovská otázka – kam s ním. Kolejiště bylo úplně rozebráno a některé části čekaly na své nové umístění.  

Je nutné poděkovat vedení Železničního muzea v Lužné u Rakovníka, které nám nabídlo možnost prezentovat naši činnost v poštovním voze F, patřící Poštovnímu muzeu. Vzhledem k tomu, že vůz je muzeálním exponátem, museli jsme dbát na jeho celistvost, a proto jsme ho využívali jako klubovnu. Protože i Lužná je dobrou hodinku od Kladna, stala se pro mnoho členů časově nedostupnou. Scházeli jsme se nepravidelně, de facto pouze na velkých akcích  muzea. Postupně velká část členů z osobních, časových nebo pracovních důvodů klub opustila.

Konec roku 2012 a počátek roku 2013 byl patrně nejkritičtějším obdobím v životě klubu. Svou činnost ukončil dosavadní předseda Martin Starý, který začal vést klub mladých železničních modelářů ve svém bydlišti v Novém Strašecí. Současně ukončili své působení z různých důvodů i další členové.

Tak skončila první kapitola v životě Klubu.      (Oleg)

________________________________________________________________

V kapitole druhé jsme řešili pouze dvě možnosti: buď ukončit činnost klubu, nebo pokračovat a snažit se ho opět postavit na nohy. Zvolili jsme tu těžší variantu a rozhodli se pokračovat. Současně jsme zvolili novou radu klubu ve složení – Oleg Kysel, předseda a jednatel, Vladimír Mach, místopředseda a jednatel, Aleš Voráček, hospodář. V klubu zůstalo celkem 7 členů – vedle členů rady to byli Josef Novák a Marta Nováková, Vít Oppolzer a Martin Nový. Také jsme se dohodli na přísnějším posuzování dodržování platební morálky členů, která je pro další činnost klubu nepostradatelná.      (Oleg)

26.-.27.1. 2013

Naší společnou akcí v roce 2013 byla účast na společné výstavě modelářů Kladenska. Abychom se mohli na modelářské akci podílet, museli A. Voráček a Vl. Mach vyzvednout naše malé klubové TT kolejiště z Lužné a provést ho sněhovými závějemi do Kladna. Vl. Mach opravil alespoň ty nejdůležitější části kolejiště a zprovoznil několik lokomotiv a vagonů.

Domluvili jsme se, že budeme i nadále spolupracovat s Železničním muzeem v Lužné a využívat propůjčený poštovní vůz F. Po dohodě se zástupcem DHV p. Františkem Kaplanem a s požehnáním vrchního přednosty p. Ing. Jindřicha Rachoty jsme do vozu umístili malé klubové kolejiště TT a postupně i malou výstavu věnovanou historii vlakové pošty.       (Oleg)

Březen 2013

Po několika letech se nám opět rýsuje možnost získat vlastní klubovnu v Kladně. Pokud se nám to podaří, chceme začít opět stavět nové klubové kolejiště. Tentokrát se budeme věnovat stavbě kolejiště ve velikosti H0.

Věříme, že budeme opět normálně fungovat.      (Oleg)

Duben 2013

Dlouhá zima je za námi.  Domluvili jsme se na návštěvě ČD muzea v Lužné a naší vagonové klubovny. Byli jsme příjemně překvapeni dobrým stavem vozu. Naštěstí nedoznal žádné větší újmy na kráse. Pouze jsme zjistili, že nám dovnitř trochu zatéká větrákem. Spoušť, která byla mnohem větší, zanechali někteří naši členové. Dostalo se nám důrazného upozornění, že musíme o zapůjčený vagon víc dbát, aby vypadal jako exponát. Okamžitě a nemilosrdně jsme začali likvidovat vše, co do vozu nepatří. Protože jsme také přivezli opravené a trochu předělané TT kolejiště, lokomotivy a vozy, hned jsme kolejiště umístili do prostoru na nové kovové stojky a ujistili se, zda bude nejen pevně stát a hlavně, zda malé děti uvidí víc. Vyšlo to. Po základní provedené údržbě a vyčištění vozu (bylo asi 15 stupňů venku a sychravo) jsme si řekli, že všeho moc škodí a domluvili se, že zbytek doděláme první týden v květnu. Vláďa Mach připravil zářivku, aby bylo možné prostor výstavky víc nasvítit.

Květen 2013

Zatelefonoval jsem nebo napsal e-mail členům a domluvili jsme se na konečném úklidu vozu v Lužné ještě před začátkem sezony muzea. Pomohli všichni mimo těch, kteří měli služby. Také nám začal pomáhat náš nový zájemce o členství v našem klubu, Tomáš Černý. Vydrhli jsme pulty v kanceláři vozu a připravili malou výstavku. Vůz vypadal úplně jinak. Vše jsme připravili na první parní den v Lužné.      (Oleg)

11.- 12.5.2013

Akce se vydařila, kluci jezdili jako o život a dětem se to moc líbilo. Rodiče byli spokojeni, cizinci zvedali palce a ukazovali, že je to super a my začínali mít pocit, že se nám zase něco podařilo.      (Oleg)

2.6.2013

Dětský den v Lužné je každoročně moc hezká událost. Příjemné prostředí lesů umocňuje velké množství exponátů, které si všichni mohou nejen prohlédnout, ale i ohmatat. Radost soutěžících dětí a neopakovatelné okamžiky s malými i velkými návštěvníky, kteří se přišli podívat na jízdy vlaků na klubovém kolejišti, víc než potěšily.

Radost byla asi oboustranná, protože jsme si mysleli, že kvůli dešti a potopám asi nikdo nedorazí. Vždyť ještě včera, kdy jsme přivezli poslední věci a dodělávali poslední úpravy, byly koleje v depu skoro pod vodou.

Nejhezčí příběh se přihodil s asi 6 – 7 letým klukem, který se ptal snad na všechno. Proč můžou vlaky jezdit proti sobě, co se stane, když se výhybka nastaví obráceně, proč vlaky jedou v některých místech pomalu, atd. Své otázky kladl systematicky a své dotazy a myšlenky rozvíjel až do chvíle, než mu maminka, která ho doprovázela, doslova usekla tok myšlenek slovy: „Einsteine, musíme už jít. Nech pány odpočinout.“ A jako omluvu zakoupila jednu pohlednici.

Myslím si, že se z něj jednou bude opravdový technik pokud ….

Vzpomínám si na své začátky v Nadas v roce 1981. Do prodejny chodili se svými otci nebo sami, dnes již velice vážení, železniční modeláři a železniční odborníci nebo pouze „Šotouši“. Tenkrát to byli školáci a někteří „sotva viděli na pult.“  Dnes mnozí chodí se svými dětmi a vše se opakuje.  Tento okamžik pro mě znamená víc než jsem si kdy mohl myslet.  Je určitým zadostiučiněním mému víc než 30tiletému snažení. Je zajímavé, že i po těch letech mám radost z toho, že je vidím, že si máme stále o čem povídat a hlavně mám radost, že tyhle „cvoci“ přežili, takže vše je vlastně tak jak to má být.      (Oleg)

8.6.2013

Do Peček jsme nejeli jako klub. Velká voda, která se hnala českými řekami, byla neúprosná. Také jsem i já musel pilně pracovat na odklízení škod, protože i potoky se chovaly jako veliké řeky. Tak snad příští rok.      (Oleg)

22. – 23.6. 2013

Parní lokomotivy původem z rakousko-uherské monarchie se v takové míře na našem území již dlouho nesešly. Se svými stroji na parní pohon se přijeli do Lužné pochlubit hosté z Rakouska, Polska a Slovenska. Ukázali nám lokomotivy 310.23 (Hrbouna) a 77.28 z Rakouska, polskou OI 12-7, slovenskou 422.0108. Z domácích se zúčastnily lokomotivy 354.7152, 434.1100, 310.072, 313.432 a 354.195. V areálu nechyběly ani lokomotivy 300.619, 310. 076, 342.391 a M 124.001.

Tolik železničních „šotoušů,“ zvědavců a nostalgiků, fotografů, ale i pivařů a jedlíků všeho možného, Železniční muzeum již dlouho pohromadě nevidělo. Pěkné počasí, neskutečné množství prodejců železničních modelů, hraček, knih a pohlednic nebo kalendářů podtrhlo celou atmosféru dvou pohodových železničních dnů.

Náš poštovní vůz byl v neustálém obležení a vlaky po kolejišti jezdily „až se z nich kouřilo.“ Všichni členové odvedli veliký kus práce a až na malé výjimky nenastaly žádné problémy. Spokojenost nejmenších návštěvníků byla tak veliká, že rodičům nezbylo nic jiného než vyvíjet maximální diplomatický um nebo smlouvat, jen aby své ratolesti odtrhli od této podívané.      (Oleg)

25.6. 2013

Dnes večer jsem se účastnil schůze nájemníků domu, kde jsem již v lednu letošního roku podal žádost Domovní správě na pronájem místnosti – sušárny o velikosti asi 30 m2.  Domovní schůze nájemníků naši žádost schválila.  Je to neuvěřitelné, ale máme opět po 4 letech vlastní klubovnu a místnost pro stavbu klubového kolejiště.  Otevírají se nám také možnosti opět znovu začít pracovat s dětmi a mládeží.      (Oleg)

2.7. 2013

Úderem 17. hodiny jsme se poprvé sešli ( O.Kysel, Vl.Mach, A. Voráček a V.Oppolzer) v nové klubovně, abychom si řekli, co nás čeká a nemine a jaké budou naše první kroky. Místnost nevypadá vůbec jako klubovna a tak nám nezbývá nic jiného, než si vyhrnout v dalších týdnech rukávy a začít tvrdě makat. Ještě také musíme dokončit věci okolo smlouvy, zjistit věci týkající se elektřiny, sociálního zázemí a vody. Současně si musíme rozmyslet, jakým směrem klub půjde a jaké mantinely stanovíme pro stavbu nového klubového kolejiště H0. Teď se již nemůžeme vymlouvat.      (Oleg)

31.8.2013

Původně jsme měli plánovaný klubový výlet do depozitáře NTM v Chomutově všichni, ale nakonec jsme jeli zvláštním vlakem z Lužné s Vítkem a Tomášem a několika kamarády a známými, Aleš zůstal v našem poštovním vagonu sám a předváděl dětem jízdy vlaků.      (Oleg)

Depozitář NTM je úchvatný a vidět těch několik desítek různých železničních exponátů – od velkých parních lokomotiv přes motory a elektriky, nákladní, osobní nebo služební a poštovní vozy včetně několika služebních drezín - stojí zato. Nevýhodou celé akce bylo zpoždění vlaku a tím i málo času pro prohlídku. Vlak byl plný a tak jsem si chvíli připadal jako železničářská sardinka ve vlastním oleji.

Cesta zpět byla rychlá a tak jsme se nakonec potkali v Krupé s výletním vlakem KHKD.

Výlet se nám vydařil a Aleš říkal, že do vagonu přišlo lidí víc, než předpokládal, vše ale dobře dopadlo.      (Oleg)

14. – 15. 9. 2013

Modelářský víkend v ŽM v Lužné byl opět jako každý rok velice pěkný, tentokrát vše umocnilo pěkné i když studené počasí. Z pracovních důvodů se nás sešlo málo a tak jsem, využil nabídky Františka Kaplana, který nám zajistil na sobotu výpomoc Václava od modelářů z Lužné.  Marta mu sekundovala a pomáhala. V neděli přijel ještě Aleš a vše fungovalo tak jak mělo. Já jsem poletoval mezi svou prací a vagonem.

Modeláři klubu Zababov spolu s klubem modelářů z Jesenice předvedli svá modulová kolejiště. Jejich předvádění modelové železnice v reálním čase neměla chybu, ale nebylo někdy možné pro mnohé dospělé a hlavně děti vydržet tak dlouhou podívanou. S menšími kolejišti se předvedli modeláři z České lípy a stavitel modelů parních lokomotiv v měřítku 1:40. Jeho unikátní komplet našich parních lokomotiv asi hned tak nikdo nepřekoná. Byl jsem zvědav, proč zvolil právě toto měřítko a odpověď byla zcela prozaická.  „Ze začátku se mě měřítko zdálo dobré i přesto, že neodpovídalo běžným modelářským měřítkům. Když jsem už dělal třetí model, tak jsem přemýšlel o změně měřítka, ale chtěl jsem zachovat jednotu celé řady lokomotiv.“  Škoda, že mu letos někdo ukradl tendr k jedné lokomotivě.

Předvedení dnes již historických motorových lokomotiv řady 478.1 a 2 a jejich jízdy okořenily prohlídku exponátů lokomotiv. Děti se opět mohli svézt na oválu úzké železnice s parní lokomotivou 21 nebo se zahradní železnicí kolegů z Německa „Bayreuther Gartenbahn GbR“ v měřítku 1:8 s vlastním parním pohonem.      (Oleg)

5.10.2013

Dnes jsem podepsal smlouvu mezi Domovní správou M. Švabinského a KŽM. S konečnou platností máme po 4 letech stěhování po Kladně svou klubovnu a můžeme začít opravdu fungovat. Nyní se pozná, co umíme a hlavně kdo skutečně chce něco dělat pro Klub.      (Oleg)

6.10. 2013

Za týden je Poslední parní víkend v Lužné v letošním roce. Poslal jsem členům SMS, aby se přihlásili, kdo a který den může. Zatím se mně ozval Vítek s Tomášem, takže máme první dvě duše. Vláďa se omluvil, protože má práci na druhém konci republiky a jsem v očekávání dalších telefonátů.      (Oleg)

12. – 13. 10. 2013

Poslední parní víkend v Železničním muzeu v Lužné byl z velké části mokrý. Sobota sice propršela, ale neděle vyšla fantasticky, vše vynahradila. Nedělní slunce přitáhlo víc zájemců, než se počítalo. Muzeum připravilo jízdy parních lokomotiv „Šlechtičen“ 475.179 a 475.196 a byly tentokrát zorganizované výborně. Sobotní samostatné jízdy lokomotiv nebo nedělní jízdy lokomotiv s přípřeží s výměnou pozice byly ojedinělé.  Železniční fandové, ale i ostatní návštěvníci muzea se měli na co dívat. Motorové vozy M 240.0100 + Balm + M 262.076 zpříjemnily další jízdy do Kolešovic a zpět do Lužné..

Klubové kolejiště bylo přístupné po oba dva dny.  Někdy se zdálo, že poštovní vagon by měl být spíš nafukovací. Děti si tentokrát mohly vyzkoušet vedení vlaku po trati nebo zastavování a rozjíždění lokomotiv. Tolik nadšenců jsme již dlouho neviděli. Postupně jsme se vystřídali, protože Tomáš Černý a Vítek museli v neděli do práce. Marta jako stálice pořadatelské služby opět nezklamala a Aleš v neděli nahradil kluky a jezdil a jezdil, až se málem ujezdil. Sezónu jsme zakončili, jako klub bez ztráty bodu.      (Oleg)

Listopad 2013

Tento měsíc jsme začali vyklízet pronajaté prostory klubovny. Odvoz myšinců a dalších odpadů jsme museli absolvovat několikrát. Neskutečné množství rozložených a odložených skříněk jsme odváželi také, jak byl čas. Alespoň jsme si vyklidili naši místnost, abychom v ní mohli uskutečnit první členskou schůzi. Zároveň jsme zprovoznili vlastní sociální zázemí klubovny.      (Oleg)

Prosinec 2013        

Dne 12.prosince 2013  jsme se měli sejít, ale vše dopadlo katastrofálně. V nové místnosti seděla pouze Rada klubu. Přišel také Pepa Novák. Alespoň jsme se ním domluvili na jeho vystoupení z KŽM. Nikdo další se ani řádně neomluvil a tak jsme si říkali, co se zase děje. Dostal jsem za úkol všem zavolat a zeptat se, zda v klubu zůstanou a případně dokdy uhradí své příspěvky. Nakonec vše dopadlo tak, jak jsme předpokládali. Řada členů byla členy pouze do té doby, dokud po nich klub nic nechtěl.      (Oleg)

25.1. – 26.1. 2014

Klasické modelářské výstavy v Kladně jsme se neúčastnili jako klub. Pouze jako přihlížející. Jako klub jsme se nechtěli stále dokola prezentovat stejným kolejištěm TT, které navíc začalo mít problémy díky dalšímu stěhování. Své sbírky vystavovali samostatně Vítek Oppolzer, Pepa Novák a Martin Nový – digitální kolejiště. To byl jasný signál pro ukončení druhé kapitoly.

Ještě na výstavě jsme svolali členskou schůzi, neboť tam byli všichni. Požadovali jsme jasné rozhodnutí – setrvat a dostát svým povinnostem vyplývajících ze Stanov klubu, nebo odejít. K ukončení členství v klubu se rozhodl Martin Nový, Vítek Oppolzer i Tomáš Černý z pracovních, časových nebo rodinných důvodů. Poděkovali jsme jim za dosavadní práci v klubu a ujistili je, že je vždy rádi uvidíme zpátky jako členy. Marta Nováková řekla, nám vysvětlila svoji tíživou životní situaci a požádala o splátkový kalendář. Rádi jsme jí vyhověli. Tak jsme na konci druhé kapitoly zůstali jak tři Mušketýři (vlastně čtyři) J.      (Oleg)